Mittenwald - Bavorsko
Letošní sezóna pro nás začala trochu později, zejména kvůli zdravotním komplikacím. K tréninku jsme využívali aspoň blízké ferraty jako je v Mostě Hněvín a v Děčíně Pastýřská stěna. Jejich výhodou je blízkost, snadný nástup – stačí vylézt z auta, a také rychlé zdolání. To je k nezaplacení, pokud zrovna nejste v nejlepší kondici nebo nemáte dost času na celodenní výstup.
První ferrata, kterou vám můžeme doporučit, je ferrata na Westliche Karwendelspitze (2384 m). My jsme se na ni dostali z města Mittenwald (pojedete přes Mnichov a Garmisch- Partenkirchen), kde jsme zaparkovali přímo u lanovky Karwendelbahn. Parkoviště je placené. Tato lanovka je druhou nejvyšší v Německu. My jsme se rozhodli pro tentokrát si nástup usnadnit a vyjet aspoň nahoru lanovkou. Kdo by se rozhodl jet lanovkou i dolů, tak zpáteční jízdenka se rozhodně vyplatí. Lanovka jede každou půlhodinu. Od horní stanice lanovky Karwendelbahn jsme se nejdříve vydali na příjemný nenáročný okruh s úžasnými vyhlídkami (Passamani Panoramarundweg). Z mlhy se postupně vynořovala Zugspitze a vidět byly i další vrcholy. Vedle stanice je obří dalekohled, uvnitř něj se nachází jakési alpské muzeum, kde si můžete prohlédnout místní flóru i faunu.
Naším cílem však byla ferrata. V Německu mají název klettersteig. Vybrat jsme si mohli ze dvou. Jedna je jednodušší a delší (B), druhá je kratší a náročnější (C). My jsme si vybrali tu náročnější, na Westliche Karwendelspitze. Ferrata se jmenuje Karwendel Klettersteig. Výstup na ni trval necelou hodinku i s cestou od horní stanice lanovky. Je to hřebenová ferrata, takže jsme se mohli krásně rozhlížet do kraje, místy po obou stranách kopce. Cesta je dobře zajištěná, s dostatečným množstvím stupů a možností chytů. Má hodně jednoduchých částí (A, B) a jen několik náročnějších úseků (C). Předností této ferraty jsou překrásné výhledy do širokého okolí a v neposlední řadě také možnost dostat se k ní lanovkou. To činí ferratu dostupnou i méně zdatným turistům. Sestup z vrcholu je jednoduchý, s možností přidržet se lana. Díky tomu se z této strany na vrchol dostanou i pěší turisté. Zato sestup dolů na parkoviště byl náročnější. Cesta dolů nám trvala něco přes dvě hodiny. Trochu jsme litovali, že jsme si nevzali trekkingové hole a nešetřili více kolena. Naopak jsme si celou cestu dolů gratulovali k nápadu vyjet nahoru lanovkou, neboť jsme potkali několik zoufalců, kteří se hrabali nahoru a suť jim způsobovala nemalé problémy, zejména těm s nedostatečným turistickým vybavením.
Tuto ferratu doporučujeme i méně zkušeným ferratistům a především milovníkům alpských panoramat.