O jarních prázdninách jsme vyrazili se skvělou partou lidí do Rakouského Galtür, které se nachází
v údolí Paznauntal. Pokud je vám jméno města povědomé, tak to není náhoda. Jde o menší město
než je sousední Ischgl. Dovolenou zde trávili například Albert Einstein či Ernest Hemingway. Místo se
ale proslavilo také neblaze, a to lavinou, která v roce 1999 zabila 31 lidí včetně členů rodiny majitelů
chaty, ve které jsme byli ubytovaní. Jde o Jamtalhütte, chatu, kterou postavili a provozovali předci
současného majitele Gottlieba Lorenze. Chata je perfektně uzpůsobená pro 170 skialpinistů. Do
velkých sušáren a lyžárny se vejde a vysuší vybavení pro všechny i v případě zcela naplněné kapacity.
Chata je oblíbeným výchozím místem pro další výlety, zároveň je také cílem výletů buď z údolí
(parkoviště v Galtür) nebo ze švýcarské strany.
A jak probíhal náš kurz? Poslední únorový den jsme v odpoledních hodinách zahájili výstup na
Jamtalhütte. Dorazili jsme pozdě večer, většinu cesty jsme šli potmě. Výstup byl přibližně 10 km
dlouhý, stoupání ale bylo mírné. Počasí vyšlo skvěle. Byla dobrá viditelnost, žádný vítr, déšť ani
sněžení nám nekomplikovaly cestu. Když jsme po příchodu na chatu zjistili, že večeře na nás čekala,
k dokonalému štěstí nám nic nechybělo.
První březnový den jsme se vydali na další výstup. Výchozím bodem a zároveň cílem byla chalupa
Jamtalhütte. Naučili jsme se používat lavinové vybavení, vyzkoušeli pořádné skialpinistické stoupání,
otočky, freeridy v prašanu. Počasí nám přálo. Sluníčko na horách je tak nějak krásnější. Sníh se třpytil
jako moře diamantů. Prostě romantika.
Další den to ráno s počasím vypadalo podobně. Naplánovali jsme delší výlet, nad 3000 km, cílem byl
vrchol Jamspitze ve výšce nad 3000 m. Nachodili jsme 10 km, stoupání bylo náročnější, zejména
s blížícím se vrcholem. Počasí se naštěstí výrazněji zhoršilo až v poslední půlhodině, a tak těsně pod
vrcholem nastal ten pravý čas na nasazení pásů a neskutečně dlouhý freeride dolů přímo k chalupě.
Poslední den před odjezdem nás čekal slunečný výstup ve třpytivém sněhu opačným směrem, nalevo
od chalupy. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna šla pohodovou cestou směrem na Finanzerstein a
druhá si vystoupala jeden z mnoha místních kopců a sjela zpět k chalupě. Za odměnu jsme si dali
rakouskou specialitu, císařský trhanec. K němu dobré pivo.
V den odjezdu jsme jen sjeli dolů do Galtür a divili jsme se, jak ta cesta nahoru trvala dlouho, když
dole jsme byli za pár minut.